Automatika /22.7.09/

V konstrukci malého atomového jádra se lehce zachytili o stěnu kdež zůstali přilepeni jako kaviárový příslušník oberiutů, mysleli jsme si, že je to cela nepřípustný tah ale pak se nás někdo zeptal zda požíváme i na nádraží takové horlivosti, což se hrubě neslučovalo s kolektivním vědomím abstinenta Václava, který jako by se znovu narodil, není to zvláštní? Ani já se nemohu přestat podivovat té přeměně protože karmínová hlava se sestřelila z maskovaného hlávkového salátu, děkuji velice zujte si střevíce na naší zahradě stojí lípa a ta je tak zapletená do sebe, že ani nevím, co jsem to chtěla říct, ale v té zahradě je takové zvláštní chvění a když tam vejdete je to jako kdyby vám vytrhávali páteř ale to lechtá, to nebolí, totiž to je tím, že jste strašlivě strašlivě pod vlivem omamné látky kterou zapomněli zakázat a proto neplačte v kostelech a už vůbec ne v kostele svatého vojtěcha protože tam po vás budou chtít dvě slečny kapesníčky a když vejdete do obrazu uvidíte ráj protože jste nikdy nezažili aby se vymyšlený pocit dostavil doopravdy ach je to více bída či utrpení je to více štěstí či bída to já nevím a není nikdo kdo by na to dovedl odpovědět nicméně to nevadí já se s tím nějak sžiji, celý život se sžívám.Neznám ovšem cesty které by mě vedly k absolutnímu vyslovení sama sebe ale to snad nevadí, cesty se nacházejí samy protože lidé po nich chodí a vyšlapou je do trávy což znamená že až se tam objeví lidská stopa brzy bude cesta lidé potřebují průkopníka protože sami se bojí a když se jim řekne co smějí a co ne jsou spokojeni lidé potřebují bič a otěže lidé jsou koně jenže o tom neví lidé jsou otroci ale jim se to líbí lidé jsou lidé proč spolu lidé válčí když o sebe mají pečovat protože v kolébce jsme si byli všichni rovni to až čas dělá rozdíly které se mi nelíbí ráda bych se vrátila do té zahrady protože mě lechtá páteř myslela jsem si totiž že nikdy nikdy nikdy nikdy neuvidím tu zahradu a nikdy nikdy nikdy mě nebude lechtat páteř protože když je něco nepravděpodobné člověk se raději smíří s tím, že to zkrátka není možné a o to hůře potom chápe zázraky a nedokáže je využít a také se jim nedovede odvděčit a ty zázraky snad ani netuší jak jsou zázračné a že se zázraky staly jen díky něčímu pomatení ale co když pomatení je ta pravá realita, co když je to ta skutečnost kterou každý hledá ano ano tak to musí být jinak bych nemohla být nikdy šťastná a nikdy bych se nemohla tak velice divit a nikdy bych se také nemohla víc bát.