/6.7.09/

I.

je mi těžce nad ránem
žádnou zprávu se mi
nepodařilo sepsat
natož odeslat
ach a už jsem si chtěla
pořizovat poštovní
holubí pár
ale nevím
jak bych ti proboha
propašovala holuba

II.

svítá
nechce se mi spát
chce se mi psát
ale má hlava je plná
jen otřepaných frází
bohudík
příliš unavená
na to
aby měla strach

jak teď mám
u břehu zastavit

/loď plavící se
břehy nezná sice
nevadí/

loď, co se
z nedostatku naděje
byla nucena vzdát kotvy

příliš překvapena
příliš mnoho
jak si teď námořníci poradí
když si tak navykli
na nekonečnou pláň
kde temnou modř střídá azur
kde není útěchy mezi břehy

kde není mocný příboj
kde nejsou něžné vlny
ani klidná hladina
jen od obzoru k obzoru
monotónní zpráva smrti

kdo teď
z těch, co mají paže slabé
jako děti
vyrobí z posledních špetek
naděje a vůle
novou