sobota 30. května 2009
Magorovo první literární nádraží
.
a potom bylo ticho
ticho jako v
sobě
i skříňka s první pomocí
se propadla
kamsi do
1.
Když den vstal, myslel si, že neskončí.
Na peróně stál muž.
Měl dlouhé ruce
dlouhé jako samotný vlak.
Bylo mi ho líto
jako mi tak často bývá
líto
Stál a sledoval projíždějící vlaky.
Pomáhal stařenám nastupovat
a ony se na něj popudlivě dívaly
protože se štítily jeho dlouhých rukou
Odporné.
Bylo mi ho líto
jak mi často bývá
líto
2.
v malém prostoru mezi stěnami se octla moucha
a ve víně plaval muž
který mi utekl z plic
když jsem naposledy zakašlala
že mě bolelo každé nadechnutí
a
Když vzal hůl a uhodil mě do nosu, ani jsem to necítila.
Nevím, možná mi selhala nervová spojení
či jen nechápu
oč jde v životě
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
takhle bílé na černém je to opravdu smutné, tajemné a krásné. vynalézavé básnické obraty jako "ticho jako v sobě" nebo dadaisticky nedokončené věty "se propadla kamsi do" vytvářejí ve verších napětí. "odporné" ruce připomínají poetiku kávového poutníka. motiv nádraží a vlaku zase václava hraběte. moucha snad existencialisty. celkově je to dokonalé. též nechápu, oč jde v životě.
OdpovědětVymazatvšechno to dohromady tvoří vjemy, které jsem posbírala v posledních dnech. L'homme aux bras ballants, krátký film. Vyprávění o - hnusné ruce, kterou dotyčný ještě dnes cítí na svém rameni. Magor a nádraží jako vzpomínka na naše poslední setkání. Moucha ... v plicích. Můj oblíbený motiv. Myslím, že mě sežere, je to déle trvající záležitost. A "se propadla kamsi do" je akorát nedokončené - měl tam být rým "kamsi do noci", ale přišlo mi hloupé vytvořit tak obyčejný a přeužívaný rým... proto jsem to nedokončila. Děkuji.
OdpovědětVymazat